Heraldika na mincích a medailích (6)
Dvě cesty víry
V průběhu 16. století sledovala také církevní heraldika slohovou proměnu od gotiky k renesanci. Vizuálně se od té světské podstatně nelišila, ale k velké změně došlo v samotné církvi. Pokračující zesvětšťování, patrné v myšlení a jednání vysokého kléru, muselo dříve nebo později vyvolat reakci.
„Zde stojím a nemohu jinak. Bůh mi pomáhej, amen.“ Ta slova dozněla v největším sálu biskupského dvora města Worms a nastalo ticho. Martin Luther (1483–1546), který tady měl roku 1521 odvolat své kritické téze zaměřené proti papeži a římské kurii, se tlaku nepoddal. S přispěním někter ých mocných feudálů se vyhnul upálení, které veřejně požadoval Řím, i zavraždění, které bylo v záloze jako náhradní, neveřejné řešení. Na říšském sněmu, před mladým císařem Karlem V., papežským legátem, biskupy a kurf iřty, tak Luther fakticky zahájil evropskou reformaci. S církevní heraldikou jsme se rozloučili ve středověku. Biskupské a arcibiskupské erby postupně zmnožovaly počty polí, podobně jako jsme to mohli sledovat na znacích světských knížat. Stejným způsobem vyjadřovaly moc, sílu a bohatství, tedy hodnoty světské a nikoli duchovní.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2015.
Historická mince jako inspirace Medailéři a pražský groš
Oběžné mince a medaile měly vždy leccos společného, přinejmenším výtvarnou formu a autora.
Ve starých mincovnách uměli řezači želez udělat podle objednávky stejně dobře razidlo pro minci i pro medaili. Kupodivu ani dnes se tahle souvislost úplně neztratila. V seznamech realizací mnoha soudobých medailérů najdeme vedle sebe medaile i mince. V osobě jejich autora však můžeme pozorovat ještě jednu, méně obvyklou vazbu.
Zvláštní případ propojení mince a medaile nastane ve chvíli, kdy si umělec vypůjčí starý mincovní obraz pro svou aktuální práci. Není přitom důležité, jestli právě pracuje na medaili nebo pamětní minci, protože ta má, navzdory nominálu, blíž k medaili než k oběžné minci. Zápůjček tohoto druhu bývá kupodivu dost. Bude to tím, že reliéfy dobových mincí nesou ve svých pregnantních kompozicích množství informací vyjádřených úspornými a přitom účinnými výtvarnými prostředky. Využití se tedy přímo nabízí. V mincovních reliéfech jsou asi nejvýraznější figurální motivy, zejména hlavy, poprsí nebo celé figury. Dále mince disponují například motivy heraldickými, reliéfy staveb a jejich souborů, také mnoha věcnými náměty a jejich skladbami. To vše, kromě již zmíněného nominálu, doplňuje ornament, dobové písmo a někdy, zejména v pozdějších dobách, i letopočet..
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2013
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
