POKLADY Z VRAKŮ (2) Stříbrná flotila
Španělské flotily s pokladem čelily na své dlouhé cestě mnoha nebezpečím.
Galeonám Stříbrné flotily 1715 se stal osudným hurikán, k zániku Consolación přispěli angličtí piráti. Lodí, která změnila chod dějin byla El Cazador, jejíž potopení přimělo Španěly k odstoupení Louisiany Francii. Do New Orleans nedorazil ani bývalý válečný parník SS Republic a i jeho zlatý náklad skončil na dně oceánu.
Concepción a Sir William Pipps
Nuestra Señora de la Concepción byla almirantou flotily 21 lodí vracející se do Evropy, která se v září 1641 střetla se silnou bouří. O několik týdnů později, 2. listopadu 1641, ztroskotala na útesu v místě nyní známém jako Silver Shoals východně od mělčiny Abrojos u pobřeží Hispanioly. Ztráta Concepción vezoucí náklad 100 tun stříbra a zlata bylo pro Španělsko těžkou ranou a zpráva o ztraceném pohádkovém pokladu se rychle roznesla. Fascinován příběhem o ztroskotání a neméně i faktem, že k němu došlo na mělčině, byl i lodní tesař a kapitán obchodní lodi z Maine William Pipps, který se pustil do shánění prostředků na záchrannou expedici. S podporou vévody z Albemarle Christophera Moncka, Pippsova výprava vyrazila z Nové Anglie a roku 1687 opravdu nalezla ztracenou Concepción.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2017.
Poslední panovník domácího rodu Portrétování Jiřího z Poděbrad
S výkladem osobnosti Jiřího z Poděbrad (1420–1471) už dnes nemáme větší potíže. Jeho
portrét vytvořený historiky je vcelku stabilní a nevedou se o něm nějaké zásadní spory.
Laičtí zájemci o národní dějiny si možná víc než odborná hodnocení, pamatují ze školních
chodeb reprodukci Alšova obrazu setkání Matyáše Korvína s Jiřím z Poděbrad. V širokém
povědomí také uvázlo Jiráskovo slovní spojení „Husitský král“, což byl titul spisovatelova
posledního nedokončeného románu.
Obě zmíněné umělecké reflexe sice těží ze stejných zdrojů jako vědecká poznání historiků, ale používají jiné postupy a tak dospívají k poněkud odlišným výsledkům. Malířsky vytříbený Alšův obraz výtvarnými prostředky glorifikuje našeho krále v kontrastu s temnou figurou proradného Matyáše. Historické realitě je ale bližší názor, že v oné scéně, vedoucí k propuštění uherského krále i s jeho obklíčeným vojskem, se Jiří z Poděbrad dopustil jedné ze svých nemnoha velkých taktických chyb. Podobně název Jiráskova románu vyvolává jednoznačný a proto také mylný dojem. Jiří z Poděbrad opravdu nebyl husitský král, pokud bychom ho chtěli chápat jako následovníka velkých postav husitského hnutí, jako byl třeba Jan Žižka. Jiří byl od počátku pevně spojen s českou aristokracií, ze které pocházel, nikoli s nějakým lidovým revolučním hnutím.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2012
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
