KLOBOUKY A JEDNOROŽCI: Skotské zlaté mince 1329–1702
Skotsko je dnes, alespoň z numismatického hledika, považováno za nedílnou součást Spojeného království a to, že téměř 600 let mělo své vlastní ražby jako by bylo zapomeuto.
Skotské oběživo zpočátku inspirované Anglií se pod francouzským vlivem rozvinulo ve svébytný ekosystém tvořený měděnými, stříbrnými a zlatými ražbami. Postupná devalvace skotské libry a narůstání kontinentálního vlivu vedlo ke vzniku podivuhodných zlatých nominálů.
David II. – Robert III.
Skotské království se dočkalo vlastních mincí až po více než sto letech od svého sjednocení. A mohla za to Anglie. Roku 1136 vytáhl skotský král David I. s armádou na jih, aby pomohl své neteři Matyldě proti uchvatiteli anglického trůnu Štěpánovi. Cestou se mu podařilo obsadit Carlisle s mincovnou a blízkými stříbrnými doly. David zde nechal razit první skotskou minci, stříbrný penny, podobný těm anglickým. Skotské mince následovaly anglické váhové standardy takže obě měny mohly obíhat společně až do roku 1373. I první skotská zlatá mince vděčila za svůj vznik Anglii, kde Edward III. úspěšně zavedl zlaté mince roku 1351. Tou dobou se u anglického dvora nacházel v zajetí David II. (vládl v letech 1329-1371), který se nechal inspirovat a po svém propuštění v roce 1357 nechal vyrazit zlatý noble.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2017.
Krása umělého stáří Patinování stříbrných ražeb
Patina v obecném pojetí představuje tenkou barevnou vrstvu na povrchu kovů, která vzniká chemickou vazbou molekul kyslíku s molekulami příslušného kovu.
V numismatické terminologii se jedná většinou o ražby, které obsahují velký podíl mědi nebo stříbra, tam povrchové změny probíhají nejrychleji.
Přirozená oxidace způsobuje, že povrch ražeb je zpravidla nestejnoměrně zabarven a takto vzniklá patina málokdy potěší oko sběratele. V tom případě spíš mluvíme o korozi. Sběratelé i mincovny se snaží takovému procesu zabránit opatrnou manipulací a ochranou v kapslích, blistrech a nebo ochrannými laky, aby styk s kyslíkem, nebo se sirnými sloučeninami byl co nejmenší. Protipólem přirozeně vzniklých změn na povrchu pamětních ražeb je umělé vytváření patiny, neboli proces patinování. Díky němu dostává ražba ušlechtilý vzhled, získává ochranu vůči přirozené oxidaci a odolává barevným změnám. Reliéf na mincovním poli je výrazně kontrastní a dostatečně vyniknou detaily a jemné prvky, které výtvarník do svého díla zakom
ponoval. Při podrobném zkoumání povrchu patinované mince je patrná výrazně lepší čitelnost písma a rozlišitelnost ozdobných prvků.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2014.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
