JERUZALÉMSKÁ PANORAMATA
Série zlatých a stříbrných medailí
Hlavní město dnešního Izraele Jeruzalém – Jerušalajim bylo již před více než třemi tisíci lety hlavním městem sjednoceného Izraelského království za panování králů Davida (asi 1004–965 př. n. l.) a jeho syna Šalomouna (asi 965–933 př. n. l.). Šalomoun zde vybudoval Chrám, čímž se stal Jeruzalém také náboženským střediskem židovského národa.
Po Šalomounově smrti se jednotné království rozpadlo na severní Izrael a jižní Judsko. Poté, až do roku 586 př. n. l. byl Jeruzalém hlavním městem Judského království, kdy jej zpustošila vojska babylónského krále Nebúkadnesara II., která zbořila také pr vní jeruzalémský Chrám. Obyvatelstvo Jeruzaléma bylo odvedeno do babylónského zajetí a město zůstalo v rozvalinách. Po vítězství Peršanů nad Babylóňany povoluje roku 538 př. n. l. perský král Kýros II. návrat židovským v yhnancům do jejich historické vlasti, do Judska a do Jeruzaléma, kde je zahájena stavba druhého Chrámu, jenž je roku 515 před n. l. zasvěcen. Jeruzalém byl po celou dobu perské nadvlády hlavním městem perské autonomní provincie Jehud–Judska. Podobně tomu bylo za panování Alexandra Makedonského, který zemi ovládl roku 332 př. n. l. a za jeho nástupců z dynastie Ptolemaiovců a Seleukovců ve 3. a 2. století př. n. l.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2019.
Ze světa kovových známek (18) Kovová vojenská platidla a známky
Vojska ať občanská či profesionální vždy provázely peníze.
Čas od času byla vojenská pokladna nucena uchýlit se s výplatou žoldu nebo při nákupech proviantu od obchodníků z rozličných příčin k provizoriu a vydat vlastní kreditní platidla. Ve vojenském prostředí rovněž vznikaly specifické platební prostředky, jež byly ušité na míru prostředí, v němž vznikly a obíhaly. Nejvíce ražeb spojených s armádou bylo vydáno v militantním Německu, zejména v době Viléma II. a za II. světové války. Řada z nich nemá patrně jinde obdoby.
O měděných denárech Septimia Severa (193-211) se traduje, že byly ražené pro římská vojska táhnoucí do pole proti barbarům, a to z prozaických důvodů. Když padla vojenská pokladna s mědí do rukou barbarů, nedošlo pro stát k velké újmě. Na konci vojenské kampaně byly denáry z obecného kovu navrátivším se legionářům vyměněny za stříbrné.
RIC1 žádné měděné denáry přímo nezmiňuje, uvádí jen postříbřené denáry ze závěru vlády Septimia Severa z roku 209. Ve skutečnosti to tedy byly suberátní mince, některé snad i dobové padělky2 (obr. 1).
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2014.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
