PÍSMO NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (10)
Dva králové na jednom trůnu
Toho, kdo ve střední Evropě zažil střídání 16. a 17. století, sotva napadlo, že odchází čas relativního klidu a míru. Lépe řečeno, nenapadlo ho, že může být podstatně hůř než dosud. Měl sice v paměti různé vojenské konflikty a také určitě vnímal eskalující náboženskou konfrontaci mezi katolíka a protestanty. Neměl ale tušení, že poznané se znásobí a povede ke skutečnému všeobecnému rozvratu, který bude trvat tři desetiletí. Boj se v předstihu objevil i na mincovních obrazech.
Bohaté oblečení a sebevědomá gesta prozrazovaly, že pánové, kteří se spolu zastavili na druhém nádvoří pražského Hradu, mají v danou chvíli v ýznamný podí na moci v zemi. Drobná mince šla z ruky do ruky a ti se slabším zrakem si ji dávali blíž k očím. „Máte pravdu, takhle to nemůže zůstat. Oběma začínají jména na F. Co s tím uděláme?“ Zatím co ostatní váhali, jeden nabídl řešení. „Ať v mincovně přidají za F ještě RI. Pak bude zřejmé, že to není mince Ferdinandova, ale Fridrichova. Asi to nebude vypadat hezky, ale lepší tohle, než důkaz, že ani nevíme, jak se jmenuje náš skutečný král.“
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2019.
PETR HORÁK Mistři české numizmatiky
Petr Horák patří k nejvytíženějším tvůrcům české numizmatiky: jeho konto obnáší přes osm desítek realizací, mezi nimiž nechybí ani mince České národní banky.
I když se nevyhýbá žádným motivům, přiznává, že v reliéfní tvorbě si nejvíce užívá medailí s portrétní a figurální tématikou. To ostatně dokazuje i řada jeho prací oslavující český sport. Od roku 1993 působí jako pedagog na jablonecké Střední uměleckoprůmyslové a Vyšší odborné škole. V roce 2000 se tam stal vedoucím oboru Grafického a plastického rytí kovů. Petr Horák je zastáncem poctivé ruční práce při návrzích a výrobě sádrových modelů budoucích ražeb. Doufá, že počítače lidský faktor nikdy zcela nenahradí: zůstanou pouze dobrým pomocníkem výtvarníka.
Pavel Josef Šafařík, Petr Vok, Josef Bican. To jsou náměty, které zvítězily v soutěžích ČNB a podle kterých poté vznikly pamětní mince. Dá se z toho usuzovat, že právě k portrétům máte blízko?
Portrét považuji za vrchol reliéfní tvorby. Portrétní nebo figurální kompozice je pro mě vždy zajímavá a pěkná práce. Rád bych připomněl, že u Petra Voka se jednalo o autorskou spolupráci s Jaroslavem Bejvlem, který vytvořil lícní stranu s vyobrazením kláštera ve Vyšším Brodě.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2016.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU