Miliónové mince Dva extrémně vzácné desetidukáty v aukci
V minulém čísle jsme se zabývali nejdražšími českými mincemi. Ani jsme se nenadáli
a pořadí rekordmanů se může výrazně změnit. Do aukce se totiž dostávají dva
výjimečně vzácné kusy.
Žádné prvenství není na věky. Aukční rekord za nejdráže prodanou českou minci v českých aukcích (2 691 000 Kč v 39. Aukci AUREA Numismatika 3. 12. 2011 za pražských Matyášův 10 dukát 1613) bude pravděpodobně atakovat desetidukát zimního krále Fridricha Falckého ražený v Praze roku 1620 a Valdštejnův desetidukát z roku 1631 (naposledy se jiný kus prodal v 45. Aukci AUREA Numismatika 19. 5. 2012 za 2 574 000 Kč).
Valdštejnové
Valdštejnové odvozují svůj rodový původ od Markvarticů a jako samostatný rod vystupují již od počátku 13. století. Nejznámější osobností této šlechtické rodiny je nepochybně Albrecht z Valdštejna (1583–1634). Jeho osudy spjaté s vojenskou kariérou jsou dobře známy – příklon k Ferdinandovi II. za stavovského povstání mu přinesl posléze obrovský majetek a především zcela ojedinělé společenské postavení. Vír probíhající třicetileté války jej vynesl do výšin, učinil z něj vojevůdce a politika celoevropského významu. Valdštejnova touha po moci a především podezření, že usiluje o český trůn však předznamenalo i jeho pád – s císařovým vědomím byl zavražděn v Chebu 25. 2. 1634.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2013
HERALDIKA NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (9) Církevní aristokracie
Katoličtí preláti svými zakázkami rozvíjeli barokní formy ve všech sférách výtvarného umění.
Nezadali si přitom se svými středověkými předchůdci, kteří, stejně intenzivně, podporovali výtvarné umění své doby. Baroko se u nás markantně projevilo i na mincích a medailích vysokých církevních hodnostářů, jejichž jména už většinou nebyla česká.
Biskupský palác v Olomouci byl pro zdejší měšťany stále ještě novostavbou, když před ním roku 1694 zastavily tři kočáry. Z prvního, s vévodským erbem na dvířkách, vystoupil bledý chlapec, kolem kterého se ihned shlukla početná skupina štolbů, komorníků a tajemníků. „Tohle je opravdu nový pan koadjutor?“ šeptali si sloužící z biskupského paláce. Ti zasvěcení je nenechali na pochybách, bylo tomu skutečně tak. Pomocný biskup olomoucký, Karel Josef Johann Lotrinský, se právě ujímal svého dalšího úřadu. Bylo mu čtrnáct let.
Barokní biskupové a arcibiskupové reprezentovali katolickou církev, tedy nadnárodní, centrálně řízenou organizaci, s pevným místem v mocenské struktuře Evropy. Nebyl důvod, aby pocházeli ze země, kde zastávali úřad. V Českém království, ve kterém ještě doznívala rekatolizace, byl jejich cizozemský původ spíš žádoucí. Monarchie se už stabilizovala ve své absolutistické podobě a propojování světské a církevní moci vyplývalo ze situace. Docházelo k němu sice již v renesanci, ale v 17. století, v zemích s dominancí katolické církve, patřilo k dobových charakteristikám.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2015.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
