Libra Severního Irska (2)
(libra šterlinků £)
Librový monetární systém je pravděpodobně nejdéle používaným peněžním řádem na světě a byl z historického pohledu také systémem nejrozšířenějším. Dějiny libry sahají až do osmého století našeho letopočtu. V minulém čísle jsme začali povídání o libře Severního Irska. Nyní pokračujeme.
Bank of Ireland
Současná notafilie Severního Irska je reprezentována celkem čtyřmi bankami, majícími licenci pro bankovní služby, včetně emitování bankovek (pátou bankou je Danske Bank). S výjimkou First Trust Bank, která na bankovním trhu působí od roku 1994, zbývající tři banky mají historii sahající až do roku 1929. Tradiční bankou je Bank of Ireland(1), která vydala v roce 1929 bankovku o nominální hodnotě 1 libry. Tato bankovka byla vydána celkem ve čtyřech reemisích (1929-1936).Banka emitovala opakovaně bankovku o nominální hodnotě 100 £ ve dvou variantách. První byla vytištěna v roce 1974 (Pick#64a - b). Na ni navazovala v roce 1978 bankovka Pick#64bs (SPECIMEN). Diference mezi Pick#64a a Pick#64b – bs spočívá v použité signatuře. Pick#64a je signována A. S. J. O Neillem, kdežto Pick#64b – bs signuje H. H. M. Chestnutt. K bankovce Pick#64ab-bs byl proveden dotisk v roce 1980 v rámci emise ND (1980s) Pound Sterling Issue pod katalogizací Pick#68a – b. Také u této bankovky je diference v použité signatuře (68a - D. F. Harrison; 68b - A. S. J. O Neill).
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2015.
Heraldika na mincích a medailích (2) Středověk – krása střídmosti a sdělnosti
Pro heraldiku bylo celé 14. a částečně i 15. století zlatým věkem.
Erby byly vytvářeny a užívány s respektem a přirozeným vkusem. Tomu také odpovídala péče věnovaná jejich provedení. Obsah i forma byly v rovnováze. To všechno platilo také pro mincovní obrazy. Jejich umělecká úroveň snese bez potíží srovnání se znaky na gotické architektuře, v knižní i na nástěnné malbě, na tapiseriích i na dílech uměleckého řemesla.
Jednoho zimního dne roku 1300 přijal král Václav II. na pražském hradě svého kancléře Petra z Aspeltu provázeného třemi cizinci. Kancléř, jinak také basilejský arcibiskup a vynikající diplomat, byl pro krále Václava, předposledního Přemyslovce na českém trůnu, nenahraditelným rádcem. Také toho dne přicházel v závažné věci. Na řadě byla mincovní reforma, kterou kancléř pomáhal připravovat. Král věřil, že Rinieri, Appardi a Cino, tři odborníci z Florencie, které Petr z Aspeltu angažoval, odevzdají dobrou práci. A nezklamal se. Ještě v červnu téhož roku byla zaražena jeho „věčná mince“ pražský groš.
Nové platidlo sice nebylo věčné, razilo se však takřka 250 let a jeho význam byl už na počátku mimořádný. Pražský groš se stal jedním ze symbolů politické a ekonomické síly Českého království ve 14. století. Tomu odpovídala i výtvarná podoba mince. Šťastně se v ní snoubily umělecké vlivy italské a francouzské, tedy ne už jen německé, jako v minulém století. Razidla byla prací italských mistrů a inspirací byl francouzský groš z Tours.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2014.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
