ZE SVĚTA KOVOVÝCH ZNÁMEK (35) Hornické známky
Jedním z nejstarších druhů účelových ražeb jsou známky související s důlní činností.
Zvláštní horní ražby vznikly již v období antiky, rozšířené pak byly ve středověku a raném novověku, a to i v Českých zemích. Průmyslová revoluce vrcholící v 19. století přinesla vlnu ražby moderních důlních účelových známek, která přetrvala i ve století následujícím.
Speciální známky pro doly se pravděpodobně užívaly v římském impériu, kde byla těžba zvláště kovů na vysoké úrovni. Malé bronzové ražby (17-18 mm) s portréty Traiana, Hadriana, Romy či bohů kovů Apollona, Diany, Marse a Venuše a rubními nápisy METALLI DARDANICI, PANNONICI, VLPIANI, METAL(IS) AVRELIANI apod., někdy označené SC (se svolením senátu), bývají dávány do souvislosti s těžbou kovů v Illyricu. Jejich značná vzácnost zatím nedovoluje vyslovit konečný soud1. Nejstarší české horní známky jsou pozdně středověké ražby z Kutné Hory, jejichž společným znakem je oboustranně stejný obraz a průměr kolem 24 mm. Tři z nich popsal Josef Neumann (Neumann 1868, č. 28802-3, tab. 66 a č. 32953, tab. 71) (obr. 1-3). Později tyto ražby doplněné o dvě podobné uveřejnil Viktor Katz (Katz 1933), který legendy na nich uvedené interpretoval jako názvy dolů2. Na obrázku 4 je známka s opisem DIE GRVB CZWM GREIFFEN, tedy dolu U gryfa (Katz 1933, č. 5). Podobnou dosud neznámou důlní známku s liščí hlavou zveřejnil E. Polívka (Polívka 2003).
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2017.
Výrobní defekty na mincích (2)
V první části této mini série byly popsány jednotlivé fáze mincovní výroby od přípravy a zpracování mincovního kovu až po realizaci finálního produktu tj. ražbu mince.
Ve stručnosti byly představeny základní technologické postupy a operace včetně používaného mincovního nářadí a strojního zařízení. Cílem bylo vytvořit jakousi informační základnu, na kterou bude navázáno v dalším textu.
Výrobní defekty postřehnutelné na mincovních ražbách mohou mít řadu rozdílných podob. Tyto chyby v mincovně vznikaly v různých etapách výrobního procesu a mají řadu příčin. Jak bylo uvedeno na úvod I. části tohoto pojednání (viz časopis M&B 5/2014) skládalo se mincovní dílo ze tří základních fází. Zastavme se u prvních dvou – přípravné (příprava mincovního kovu: jeho čištění od zbytkových příměsí z hutní výroby, legování pro získání mincovní slitiny předepsané ryzosti, lití cánů a jejich žíhání) a mincířské (výroba střížků: zhotovování plátů a jejich úprava klopováním a kvečováním, žíhání a bělení, vážení). Vady vzniklé během přípravy mincovního kovu jsou dány zpravidla nedokonalostí tavby, postupů čištění a odlévání mincovního kovu. Svůj vliv měly i do jisté míry omezené možnosti dostupných kontrolních metod. Důležité také bylo nastavení kritérií pro hodnocení finálního výrobku, tedy vymezení toho, co ještě nebylo důvodem k vyřazení mince mezi vadné kusy (zmetky). Z dochovaného numismatického materiálu je dobře patrné, jak asi mohla tato kritéria vypadat. Vše samozřejmě záviselo také na době, kdy se ražba realizovala.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2014.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
