Václav Hollar Medaile věnovaná významnému rytci
Česká společnost Zlaté mince – Numismatika je známá nejenom jako významný prodejce investičního zlata a stříbra. Pozoruhodná je také její vlastní produkce zlatých a stříbrných medailí.
Atributy těchto sběratelských lahůdek jsou především nekompromisní kvalita a precizní zpracování, přičemž předlohy pro ražby pocházejí od vynikajících českých umělců. Dnes si představíme medaili upomínající na slavného českého rytce Václava Hollara.
Luxusní medaile ze zlata i stříbra s typickou značkou kočičí tlapky, si mezi českými i zahraničními sběrateli nacházejí stále více příznivců. Svědčí o tom i skutečnost, že některé tituly (například dukát se svatým Václavem v provedení proof), byly vyprodány nedlouho po svém uvedení na trh. „Každou medaili vnímáme nejen jako připomínku významné události, či osobnosti naší bohaté historie. Zároveň ji považujeme za umělecké dílo, které přetrvá, kterým se jednou budou těšit i generace příští,“ uvedl Jaroslav Tomanec z obchodního oddělení společnosti Zlaté mince – Numismatika.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2011
Heraldika na mincích a medailích (2) Středověk – krása střídmosti a sdělnosti
Pro heraldiku bylo celé 14. a částečně i 15. století zlatým věkem.
Erby byly vytvářeny a užívány s respektem a přirozeným vkusem. Tomu také odpovídala péče věnovaná jejich provedení. Obsah i forma byly v rovnováze. To všechno platilo také pro mincovní obrazy. Jejich umělecká úroveň snese bez potíží srovnání se znaky na gotické architektuře, v knižní i na nástěnné malbě, na tapiseriích i na dílech uměleckého řemesla.
Jednoho zimního dne roku 1300 přijal král Václav II. na pražském hradě svého kancléře Petra z Aspeltu provázeného třemi cizinci. Kancléř, jinak také basilejský arcibiskup a vynikající diplomat, byl pro krále Václava, předposledního Přemyslovce na českém trůnu, nenahraditelným rádcem. Také toho dne přicházel v závažné věci. Na řadě byla mincovní reforma, kterou kancléř pomáhal připravovat. Král věřil, že Rinieri, Appardi a Cino, tři odborníci z Florencie, které Petr z Aspeltu angažoval, odevzdají dobrou práci. A nezklamal se. Ještě v červnu téhož roku byla zaražena jeho „věčná mince“ pražský groš.
Nové platidlo sice nebylo věčné, razilo se však takřka 250 let a jeho význam byl už na počátku mimořádný. Pražský groš se stal jedním ze symbolů politické a ekonomické síly Českého království ve 14. století. Tomu odpovídala i výtvarná podoba mince. Šťastně se v ní snoubily umělecké vlivy italské a francouzské, tedy ne už jen německé, jako v minulém století. Razidla byla prací italských mistrů a inspirací byl francouzský groš z Tours.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2014.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
