Neustadt an der Aisch
Vzácný městský fenik
Starší dějiny města Neustadt an der Aisch se většinou rozdělují na čtyři části. První období zahrnuje časový úsek od nejstarších dob až po postoupení města norimberskému purkrabství v roce 1285. Druhé období představuje Neustadt pod vládou norimberských purkrabí a markrabích z Baireuthu (Brandenburg) od roku 1285 do roku 1791. Třetí období zahrnuje události z let 1791-1810, kdy bylo město pod pruskou královskou svrchovaností a čtvrté po roce 1810, kdy bylo včleněno do bavorského království.
Město Neustadt an der Aisch ležící dnes v německé spolkové zemi Bavorsko (Bayern), vládní okres střední Franky (Mittelfranken), okres Neustadt an der Aisch–Bad Windsheim má přes 12 tisíc obyvatel. Kromě toho, že je sídlem okresu, je i v ýznamným hospodářským a kulturním centrem západní části středních Frank. První písemná zmínka o něm pochází přibližně z poloviny 8. století. Jeho historie tak plyne již téměř třináct století. Již v letech 741/742 je v souvislosti s placením desátků nově zřízenému biskupství Würzburg připomínán francký královský dvorec Riedfeld ležící u brodu přes řeku Aisch na staré obchodní a vojenské cestě vedoucí z Frankfurtu nad Mohanem do Norimberka.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2015.
TGM Prezident na bankovkách
Jen málokterá postava našich moderních dějin se tak hluboce zapsala do povědomí široké veřejnosti jako první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk.
Jaká však byla první republika v jeho éře a jak se v ní žilo? Na to se pojďme s nádechem
notafilie ve stručnosti podívat v následujícím příspěvku.
Rok 1918 představoval již čtvrtý rok nejkrutějšího válečného konfliktu té doby. Od léta 1918 bylo čím dál více zřejmé, že mocnosti osy zastoupené Rakousko-Uherskem, Německem,
Tureckem a Bulharskem už déle nevydrží odolávat spojeneckému tlaku dohodových vojsk. V případě mnohonárodnostního Rakousko-Uherska se problémy objevovaly jak na frontě, tak v zázemí a ve svém důsledku vyústily až v rozpad tohoto staletého soustátí. Mezi jednu z nástupnických zemí patřilo i Československo. To se po svém vyhlášení 28. října ocitlo v nelehké situaci. Nový stát složený z Českých zemí a Slovenska, později rozšířený o Podkarpatskou Rus, čelil od prvních dní značnému tlaku. Maďarská vláda se odmítla smířit se ztrátou svého území a postavila se na odpor. Obdobně zareagovalo i Polsko na Těšínsku a německá menšina v Čechách, která s odvoláním na sebeurčení národů vyhlásila vlastní rovincii
Deutschböhmen. Na všech těchto frontách se s menším či větším odporem úspěšně utkala československá vojska složená převážně z repatriovaných západních legionářů a sokolstva
a uhájila tak hranice a integritu mladého státu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2012
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
