1 K vzor 1916 a 2 K vzor 1917 Varianty bankovek vydaných po rozpadu Rakousko-Uherska
Jak jste si mohli všimnout, nebo si ještě všimnete, zaměřuji se na bankovky Maďarska, tedy Uherska a Maďarska.
Protože je moje snažení dost důkladné podařilo se mi objevit nejrůznější varianty bankovek, které nejsou popsány ani v podrobných maďarských katalozích.
Obě nalezené bankovky mají zajímavou historii, protože to byly nejnižší rakousko-uherské papírové peníze a byly používány i dále v nástupnických státech po rozpadu R-U, tedy i v Československu.
Zatímco v Československu byly použity bez dalších úprav, tedy bez razítek, bez kolků či bez jakékoliv změny tisku, v Maďarsku za vlády Maďarské republiky rad oba nominály byly pozměněny a to v použité sérii.
Já jsem se ale v tomto článku zaměřil na varianty těchto bankovek vydaných v Maďarsku, někdy se také uvádí vydání Maďarské republiky rad (MRR).
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2012
Mincovnictví Přemysla I. Otakara
Období vlády Přemysla I. Otakara (1192–1193, 1197–1230) spadá do doby všeobecné hospodářské a politické transformace Evropy.
Období vlády Přemysla I. Otakara (1192–1193, 1197–1230) spadá do doby všeobecné hospodářské a politické transformace Evropy, jíž poslední Přemyslovci dokázali využít jak ke konsolidaci vnitřních poměrů v zemi, tak k upevnění a postupnému rozšiřování moci na mezinárodním poli.
Důležitou součástí hospodářské transformace 13. století byla vnější kolonizace založená na zákupním (emfyteutickém) právu. S jeho uplatňováním se v českých zemích začala ve stále větší míře prosazovat peněžní forma směny a feudální renty, jež nejen v nově zakládaných městech, ale i na venkově vedla k postupné všeobecné monetizaci společnosti. Stará hradská soustava začala být nahrazována sítí královských a poddanských měst, tržních osad, nových hradů a klášterů. Zde všude bylo zapotřebí kvalitní mince, jež by podpořila hospodářský růst země.
Možnosti mincovní produkce Přemysla I. však byly dlouho omezené. I když se kvalita Přemyslových denárů proti předchozím emisím na konci 12. století patrně mírně zlepšila, lze říci, že po celé první dvacetiletí 13. století ražba mincí stagnovala. Byl to zejména nedostatek surovinových zdrojů a zřejmě i relativně malá poptávka po minci v domácím prostředí, jež českému panovníkovi bránily v razantní proměně měnových poměrů. K výraznějším
změnám mohlo dojít teprve od druhé poloviny třicátých let v souvislosti s odkrytím rozsáhlých ložisek stříbrné rudy na Vysočině. Handicapem byla i vnitrokontinentální poloha
českých zemí chráněných pohraničními horami a výrazná dominance podunajské cesty, která na sebe strhla podstatnou část obchodního provozu mezi západní a jihovýchodní Evropou. Jedinou významnou komunikační spojnici Čech se zahraničím představovala řeka Labe.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2012
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
