NÁMĚTOVÁ NOTAFILIE (5) Monarchové na bankovkách
V dalším díle tohoto seriálu se zaměříme na fenomén panovníků, tedy motivem velmi oblíbeným a tedy i častým.
Přemysl Otakar I.
Přemysl Otakar I. se narodil kolem roku 1155 coby čtvrtý syn budoucího krále a českého knížete Vladislava II. V letech 1173 až 1179 pobýval ve vyhnanství na dvoře míšenských Wettigů, kde se oženil s Adlétou Míšeňskou. Po návratu do Čech podporoval vládnoucího bratra Bedřicha, na jehož straně zvítězil ještě téhož roku v bitvě u Loděnice nad Konrádem Otou. Po Bedřichově smrti a odstoupení knížete Václava II. usedl roku 1192 na knížecí stolec. Vyhrocené vztahy s pražským biskupem a císařem Jindřichem IV. však už následující rok vyústili v Přemyslův vynucený odchod ze země a na uvolněný stolec usedá sám biskup Jindřich Břetislav. Po urovnání sporu s císařem a smrti Jindřicha Břetislava se vrací roku 1197 do Čech a opětovně se ujímá vlády. S podporou Filipa Švábského, bratra zemřelého císaře Friedricha Barbarossy, získává 15. srpna 1198 královskou korunu. Za podporu v boji o císařskou korunu mu poté 26. září 1212 uděluje Fridrich II. Štaufský tzv. Zlatou bulu sicilskou, kterou potvrdil dědičnost královské hodnosti Čechách a upevnil vztah země k říši.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2017.
HERALDIKA NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (15) Stará a nová elita
Rychlý ekonomický rozvoj západní a střední Evropy v druhé polovině 19. století postavil národy tvořící habsburskou monarchii, do nové situace.
Ty vyspělejší úspěšně absolvovaly průmyslovou revoluci, která měla i politické důsledky. V českých zemích začalo vlastenectví opouštět kabinety intelektuálů a projektovalo se do politické praxe. Zároveň se měnila jména majitelů zámků a paláců, nad jejichž vraty se vedle starých erbů objevovaly jiné, neznámé a zjevně nové.
Na každé svatbě se najdou klevetníci. Nechyběli ani na té, ze které se roku 1900 čerstvě sezdaná dvojice vracela na velkostatek Chotoviny. Novomanželé už odjeli, ale před chrámem ještě postávali hloučky zvědavců. V jednom zaznívalo: „Té parády, pozlátka a erbů. Nevídáno. A víte-li pak, jak je to s jejich urozeností? Ženich, Ervín Nádherný z Borutína, má urozenost po dědovi, pražském měšťanovi, který si ji koupil teprve roku 1838! A panna nevěsta Ringhofferová? Baronka? Darmo mluvit. První Ringhoffer přišel do Prahy před sto třiceti lety jako kotlářský tovaryš. Tak je to!“ Po překonání krize v sedmdesátých letech se český průmysl a zemědělství rychle vyvinuly na poměrně vysokou úroveň. Jedním z důsledků byl růst národního sebevědomí a z něho plynoucí politické požadavky Čechů a Moravanů. Důležitou společenskou silou se stávali podnikatelé. Ve společnosti začali nahrazovat šlechtu v jejích tradičních pozicích. Avšak také někteří členové vysoké šlechty nový pohyb zachytili a s úspěchem se prosazovali ve sféře velkopodnikání. Na druhé straně také část špičky průmyslnické vrstvy zatoužila po lesku urozenosti a jeho ztělesnění – erbu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2016.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
