ZE SVĚTA KOVOVÝCH ZNÁMEK (42)
Karlovarské účelové známky II.
Mezi karlovarskými účelovými ražbami nechybí známky na nápoje, zejména pivo. Není jich ale v současnosti známo tolik, kolik by se dalo očekávat od lázeňského města s mnoha restauračními podniky. Jsou zde zastoupené obě jejich nejrozšířenější kategorie, známky k přídělu domácího piva v pivovarech a známky jako předplatné na pivo v hostincích. Připomeňme, že první dostávali zaměstnanci pivovaru v množství úměrném jejich postavení v pivovaru, věku a pohlaví, druhé prodávané s množstevní slevou napomáhaly podniku udržovat klientelu a byly tak jedním z prostředků konkurenčního boje.
Zámecký pivovar v Doubí1 někdy v letech 1890– 1925, kdy byl jeho majitelem Hanuš šlechtic Čížek ze Smidaichu, vydal známky k evidenci v ýdeje domácího piva (obr. 16–17). V literatuře jsou popsané s různými materiály. Peter Menzel uvádí u těchto ražeb německého výrobce Prägeanstalt L. Chr. Lauer Nürnberg. Známky pivovaru v Doubí jsou v současnosti zatím jediní zástupci karlovarských pivovarských známek. Z Weberova pivovaru v Karlov ých Varech Rybářích známky na domácí pivo nejsou známé, i když se s určitostí užívaly i tam.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2018.
Jidášových třicet stříbrných Peníze v Ježíšově době
Hebrejská bible zvaná TaNaCh, což je zkratka slov: Tora – Učení, Neviim – Proroci,
Ktuvim – Spisy, kterou křesťané nazývají Starým zákonem (SZ)
Hebrejská bible zvaná TaNaCh, což je zkratka slov: Tora – Učení, Neviim – Proroci, Ktuvim – Spisy, kterou křesťané nazývají Starým zákonem (SZ), nezná mince v pravém smyslu slova, a to z prostého důvodu, buď nebyly dosud vynalezeny nebo existovaly relativně velmi krátce a v Judsku nebyly zatím známy. Vždyť nejmladší prorocké knihy Agea, Zacharjáše a Malachiáše pocházejí z konce 6. až počátku 5. stol. př. n. l. Teprve Ezdrášova kniha (2,69) pocházející z poloviny 5. stol. př. n. l., uvádí opravdové mince - zlaté perské darejky, které darovali židovští navrátilci z Babylónie, aby sloužily k znovuvybudování jeruzalémského Chrámu.
(Původně existoval výměnný obchod zboží za zboží či za skot. Pozůstatkem toho je například latinské slovo pecunia – peníze, což je odvozeno z pecus, t.j. skot. Podobně i hebrejské kesíta se překládá jako ovce i peníz. V Gn 33,19 čteme o Jákobovi: „... a od synů Chamóra, otce Šekemova, koupil za sto kesít díl pole, na němž si postavil stan.“
Bible se samozřejmě zabývá též majetkovými otázkami a zákony. Například je striktní zákaz půjčovat souvěrcům na úrok (Ex 22,24; Lv 25,35-37; Dt 23,20-21). V tomto případě se jedná o půjčování kousků stříbra (kesef), za které si chudák může koupit jídlo a vše nezbytně nutné k životu. Později slovo kesef dostane význam peníze).
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2014.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
