Pražská mincovna
Pražská mincovna byla poprvé v činnosti v souvislosti s ražbou
prvních českých mincí - denárů - někdy v 10. století. Nejstarší
pražská mincovna byla pravděpodobně na Pražském hradě poblíž III.
nádvoří. Není však vyloučeno, že se první mince razily v podhradí u
Malostranského náměstí a poté se teprve začalo razit na Hradě. Dílna
z podhradí se nejspíš přestěhovala na Vyšehrad, kde po určitou dobu
pracovala.
V pražské mincovně byly raženy denáry všech
českých knížat 11.-12. století. Počátek ražby pražských grošů roku
1300 se mohl odehrát v Praze, jak tomu sám název nasvědčuje. Další
ražba probíhala v Kutné Hoře. Za husitských válek byla otevřena nová
mincovna v Hankově domě na Ovocném trhu. Po dvouleté činnosti byla
téměř na sto let uzavřena.
Vydatnost pražské mincovny prudce
vzrostla až za vlády Karla VI., který nechal zavřít mincovny v Kutné
Hoře a Jáchymově. V roce 1784 ukončila mincovna v Hankově domě na
příkaz císaře činnost. Zařízení bylo přeneseno do domu bankální
administrace v dnešní Husově ulici. Za Napoleona byla v roce 1795
otevřena mincovna v prostorách paulánského kláštera na Staroměstském
náměstí včetně kostela sv. Salvátora. Zpočátku razila tolary,
později přešla na ražbu drobných stříbrných a měděných mincí. Roku
1856 vyrazila pražská mincovna poslední dvacetikrejcar.
Mincovnu
dnes připomínají jen barokní plastiky horníků nad
domovním portálem barokního domu postaveného na jejím místě.
