Petr Parléř
Petr Parléř (1332 nebo 1333 Kolín nad Rýnem nebo Švábský Gmünd –
13. července 1399 Praha) byl německý architekt, stavitel, kameník,
sochař a řezbář, nejvýznamnější představitel rodiny Parléřů. Patří
mezi nejvýraznější umělce evropské vrcholné gotiky, působil převážně
v českých zemích.
Roku 1356 ho císař Karel IV. povolal do Prahy, aby po smrti Matyáše
z Arrasu pokračoval ve stavbě katedrály sv. Víta. Původní plány
přepracoval, vystavěl chór katedrály, který překlenul síťovou
klenbou, kapli sv. Václava, sakristii a věž. Kromě katedrály
projektoval a podílel se na stavbě dalších památek. Byl to především
kamenný most přes Vltavu (později nazvaný Karlův), Staroměstská
mostecká věž a kaple Všech svatých na Pražském hradě; mimo Prahu pak
kostel svatého Bartoloměje v Kolíně a kostel sv. Barbory v Kutné
Hoře.
V Praze zakoupil Parléř dům v dnešní Loretánské ulici, stal se
váženým měšťanem a konšelem hned ve dvou pražských městech - na
Hradčanech a ve Starém městě Pražském. Stál v čele významné císařské
stavební huti, kterou založil Matyáš z Arrasu. V jeho díle do roku
1406 pokračoval syn Jan, který huť vedl od roku 1398. Druhý syn
Václav se po vyučení v otcově huti v roce 1397 stal vedoucím huti
při stavbě Svatoštěpánského dómu ve Vídni. Po Janově smrti převzal
pražskou huť mistr zvaný Petrlík. Parléřovská huť v Čechách zanikla
kolem roku 1419 v době husitských válek, i když určitá aktivita pod
vedením mistra Petrlíka, jenž zemřel roku 1454, je zaznamenána při
stavbě věže a trojlodí pražské katedrály ještě ve třicátých letech
15. století.
