HRAD PERNŠTEJN
Zlatá mince 5000 Kč 2017 II
Čtvrtou zlatou mincí nominální hodnoty 5000 Kč z cyklu Hrady České republiky je mince Hrad Pernštejn, kterou vydala Česká národní banka 24. října 2017 na základě vyhlášky č. 332/2017 Sb.
Původně gotický hrad Pernštejn byl postaven v letech 1270– 1285 pány z Pernštejna, jejichž rod patřil v českých zemích k nejbohatším a nejvlivnějším. Jejich rodovým sídlem byl Pernštejn až do roku 1596, v následujících letech několikrát změnil majitele, až byl od roku 1818 ve vlastnictví rodu Mitrovských. Původně jednoduchá stavba s věží Barborkou, chráněnou plášťovou zdí, byla v první polovině 14. století a poté v 15. století rozšířena dostavbami a přestavbami dalších paláců, obytných a hospodářských budov. Přestavbami se posílila i obranyschopnosti hradu a rozsáhlým systémem hradeb a věží byla chráněna všechna nádvoří. Od roku 1945 je Pernštejn v majetku státu a je spravován Národním památkovým ústavem.
Ceny za předložení uměleckého návrhu vypsala ČNB v čer vnu 2016 s uzávěrkou 26. srpna 2016. Vypsání ceny se zúčastnilo 20 autorů, kteří předložili celkem 40 podání. Návrhy posoudila 6. září 2016 Komise pro posuzování návrhů na české peníze v ČNB v Praze.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2017.
Úvod do grošového období (7) Technologie výroby mince a numismatická terminologie
Pro období vrcholného středověku lze mincovní výrobu shrnout takto: Drahý kov byl po příchodu do mincovny dále zpracováván dočišťováním od zbytkových příměsí z hutní výroby.
Následovalo legování, zpravidla přídavkem mědi, pro získání mincovní slitiny o zákonem předepsané ryzosti.
Takto získaná slitina byla odlévaná do tzv. barchanu – zvláštní plátěné formy smáčené vodou. Po následujícím nutném žíhání byl odlitek – tzv. cán, roztepán do podoby pásku (plechu), z něhož mincíři vystřihovali již konkrétní polotovar pro ražbu – nejčastěji kruhový, ale např. i čtverhranného tvaru (mince s tzv. čtyřrázem).
Takto získaný polotovar, nazývaný dobovou terminologií střížkem, byl podroben dalším technologickým operacím, klopování a kvečování, jejichž účelem bylo otupení otřepů po obvodu a vyrovnání stříháním pokrouceného střížku. Po následném žíhání byla ještě zařazena operace bělení, kdy byly výrobní polotovary zbavovány okují vzniklých během žíhání, očištěny od nežádoucích nečistot a chemickou cestou byla vytvořena tenká povrchová vrstva jakostnějšího kovu.
Završením náročného technologického procesu výroby mince byla ražba. Dříve než k ní mohli přistoupit, bylo nutné, aby zvláštní, často nezávislá dílna zhotovila mincovní razidla.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2011
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU