Mincovnictví USA (2)
Od kolonií k nezávislosti
Polovina 18. století zastihla 13 kolonií politicky sjednocených a sebevědomějších než kdy dříve. Gradující spory s Británií nakonec vyústily ve válku za nezávislost, která sice vedla k uznání samostatnosti USA, ale nově zrozená federace se díky ní ocitla téměř bez oběživa. Poptávku po drobných mincích se snažili uspokojit vydavatelé soukromých ražeb, majitelé mincoven ve službách jednotlivých států a v neposlední řadě i padělatelé zaplavující americký trh falzy britských mincí.
Kolonie v polovině 18. století
Francouzská a indiánská válka, která skončila roku 1763 vítězstvím Británie, umožnila územní expanzi kolonií do prostoru Nové Francie a vedla k jejich politickému stmelení. Po uzavření Bostonské mincovny se 13 kolonií vrátilo k používání stříbrných španělských dolarů a měděných britských mincí. Massachusetts řešilo nedostatek oběživa dohodou s Británií, díky které dorazila roku 1749 loď The Mermaid s nákladem 217 truhel a 100 sudů s 21 tunami španělských stříbrných mincí a 10 tunami anglických měděných mincí, které byly splátkou za pomoc Koruně ve válce s Francií. Kromě of iciálních ražeb proudilo během 40. let 18. století do kolonií velké množství lehkých britských a irských padělků farthingů a 1/2 penny Jiřího II. a III. Původně lité padělky, v polovině 40. let nahrazené raženými, obchodníci odmítali přijímat za dvojnásobnou hodnotu, jak tomu bylo u prav ých mincí, ale stanovovali si vlastní směnné kurzy. Padělatelé se vědomě zaměřovali na starší mince, což vedlo k tomu, že byly preventivě odmítány i ty pravé. Z původně často neúmyslného importu padělků se v 50. letech stal výnosný nelegální obchod v yužívající mince stažené z oběhu v Británii.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2015.
Není důležité vyhrát Překvapivé příběhy olympijských medailí
Kolik medailí bylo uděleno v historii novodobých olympijských her, by zapálený sportovní fanoušek možná dokázal spočítat. Jejich hodnota se však nikdy vyčíslit nedá.
Když rok před vypuknutím letošních olympijských her představilo pořádající město Londýn podobu medailí pro vítěze, nejčastěji skloňovanými slovy byly přívlastky jako rekordní,
největší, překvapivé. Pořadatelská města se v posledních letech předháněla v tom, jak nápadité medaile rozdělí mezi vítěze. A tak ani Londýn nezůstal stranou a představil trofeje, které budou vůbec největšími a nejtěžšími, které si kdy vítězové z her odvezou.
Od třetí novodobé olympiády (v roce 1904) platí, že pořádající země má právo nechat medaile vyrobit v některé z domácích mincoven a podílet se na jejich designu. Poslední slovo při schvalování má sice Mezinárodní olympijský výbor, ale požadavky na vzhled a technické parametry medailí nejsou tak přísné, aby trofeje z největšího sportovního svátku nemohly vypadat pokaždé trochu jinak. A stejně pestré jsou i osudy jejich tvůrců a držitelů.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2012.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU