INDIE Problematika katalogizace bankovek
Na území Indie, podobně jako u jiných států Indického poloostrova (Nepál,Pakistán)1 je v platnosti indická rupie
(v hindštině: रुपया, rupayā; angl. rupee), která je rovněž jako zákonná měna (vedle bhútánského ngultrumu) používána v Bhútánu, některých oblastech Nepálu a ve vybraných obchodech ve Velké Británii.
Její kód (ISO 4217) je INR, jako zkratky slouží rovněž iR nebo Re v singuláru a Rs v plurálu, neoficiálně také Indian Rupee se symbolem रू. Název rupie má indická měna společný s měnami několika dalších států v jihoasijském regionu. Jedna rupie se dělí na 100 paisů. Emitentem indických bankovek je Reserve Bank of India (भारतीय रिजरव् बैंक). V Ásámu a Západním Bengálsku ( což jsou vedle dalších spolkové indické státy) je rupie často nazývána taka (bangladéšská taka je měna sousední Bangladéše). Indická rupie není volně směnitelná, její vývoz i dovoz z Indie i do Indie je zakázán. Indické bankovky jsou řazeny mezi tzv. multiemisní, což znamená, že v rámci jedné katalogizace je možné odlišit větší počet bankovek.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2017.
Ze světa kovových známek (9) Známky potravních (konzumních) spolků a družstev
Rozvoj potravních spolků v rakouských zemích nastal po liberalizaci podnikání
odstartované vydáním živnostenského řádu r. 1859 a obchodního řádu v roce 1862.
Po schválení spolčovacího zákona roku 1867 byly svépomocné potravní spolky definovány
jako hospodářské spolky a od vydání družstevního zákona roku 18731 působily jako
výdělková a hospodářská společenství.
Posláním potravních spolků zakotveným v jejich stanovách bylo nakupovat zboží denní potřeby pro domácí použití od v ýrobců a prodávat je členům za minimální ceny. Založením svépomocného spolku čelili zaměstnanci truck-systému2 do jeho zákazu v Rakousku-Uhersku v roce 1870, kter ý ale někde dál ve skryté formě přetrvával v továrních konzumních prodejnách
ovládaných podnikateli3.
Svépomocné spolky a později podnikatelská družstva, které měly v obchodní a někdy i v ýrobní sféře konkurovat podnikatelům a zlepšit tak životní úroveň členů, počaly vznikat v 60. a 70. létech XIX. století. Ideologem a zároveň i jedním z iniciátorů svépomocného hnutí v Čechách byl v té době JUDr. František Ladislav Chleborád (1839–1911). Vzorem mu byl německý model svépomocného hnutí, učení Schulz-Delitsche, a anglický spolek Rochdale Pioneers, u nás uváděný jako Poctiví pionýři (zákopníci) Rochdalští4, o jehož činnosti obsáhle referoval v přednáškách a časopisecky. F. L. Chleborád stál u vzniku a byl prvním předsedou nejznámějšího svépomocného spolku pražského Oulu založeného roku 18685. Podle Oulu byly zřizovány podobné svépomocné spolky v Praze i na venkově. Spolek po odchodu Chleboráda pro osobní rozpor y a špatné hospodaření byl nucen ukončit činnost 18. července 1875.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2012
