Mikoláš Aleš (18. 11. 1852 – 10. 7. 1913) – český malíř a ilustrátor druhé poloviny 19. století. Těžištěm jeho tvorby byla česká historie, o níž povědomí vytvářel společně se spisovatelem Aloisem Jiráskem. Kromě knižních ilustrací a malby obrazů se Aleš zabýval také architektonickými návrhy fasád a interiérů domů.
Mikoláš Aleš se narodil v jihočeských Miroticích v rodině městského písaře Františka Alše. O kreslení jevil živý zájem už od svých čtyř let, takže nikoho nepřekvapilo, když se po středoškolských studiích v Písku přihlásil na Akademii výtvarných umění v Praze (1869). Krátce na to mu zemřel otec, takže si na živobytí musel vydělávat pouze vlastním přičiněním. Přispíval do časopisů a novin, přivydělával si vyučováním kreslení, vytvářel návrhy na nástěnné malby (kartony, první z nich měl název Čechie ve slávě). V roce 1876 se zapojil do studentských protestů proti názorům německého profesora Alfréda Woltmanna, který v jedné přednášce popřel existenci samostatného českého umění. Za účast na bouřlivé demonstraci si Mikoláš Aleš odseděl čtyři dny ve vězení a musel opustit školu. Talentovaného mladíka se ujal mecenáš českých malířů Alexandr Brandejs, na jehož statku v Suchdole Aleš několik let tvořil. Právě tam vzniklo v roce 1878 slavné plátno Setkání Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem. O rok později zvítězil v soutěži na výzdobu foyer Národního divadla, do níž se přihlásil společně s Františkem Ženíškem. Aleš zpracoval návrh čtrnácti lunet a čtyř nástěnných polí, ženíšek pomáhal s převedením nákresů do skutečné velikosti. Konečné vybarvení lunet nakonec porota svěřila právě Ženíškovi a dalším malířům, což se Alše oprávněně velmi dotklo.
Mikoláš Aleš byl často terčem soudobé odborné kritiky, u laické veřejnosti však sklízel úspěch. V roce 1883 ilustroval Čelakovského Ohlasy písní ruských, později přibyly další významné ilustrační doprovody českých autorů, jakými byli například Alois Jirásek nebo Karel Václav Rais.
Méně známá je Alšova spolupráce s architekty při výzdobě fasád domů a interiérů. Mezi jeho nejpůsobivější práce patří výzdoba vestibulu pražské Staroměstské radnice nebo dvorany dnešní Živnostenské banky. Mikoláš Aleš je právem nazýván malířem národním. Pohřben byl na pražském Vyšehradě.
