Ludvík IX. Francouzský (25. 4. 1214 - 25. 8. 1270) – francouzský král ze starého franského rodu Kapetovců. Za svého panování uskutečnil významné reformy. Byl silně nábožensky založen, inicioval křížové výpravy, později preferoval asketický způsob života. V roce 1297 byl papežem Bonifácem VIII. prohlášen za svatého.
Rodiči Ludvíka byli Ludvík VIII. a jeho žena Blanka Kastilská. Za francouzského krále byl předčasně korunován krátce po náhlé smrti otce v listopadu 1226. Skutečnou vládu nad zemí za nezletilého krále zajišťovala matka, která kombinací diplomacie a armády dokázala na svou stranu získat opoziční síly a odradit potenciální nepřátele.
Zbožnost, až fanatickou, přijal Ludvík od své matky. V roce 1234 se zasnoubil s Markétou Provensálskou, která byla podobně oddanou křesťankou. Poté se sám ujal vlády. Pro Francii se Ludvíkovi podařilo získat jednu z nejcennějších křesťanských relikvií: trnovou korunu Ježíše Krista. Vykoupil ji od Balduina II., posledního latinského císaře v Konstantinopoli. Pro korunu nechal v Paříži zbudovat Svatou kapli (Sainte-Chapelle), která chránila i další křesťanské cennosti získané Ludvíkem IX. (například údajný hrot kopí, kterým byl probodnut Kristus nebo fragmenty z kříže, na němž byl ukřižován. Od roku 1806 je koruna spolu s ostatními relikviemi uložena v trezoru katedrály Notre Dame.)
V roce 1244 Ludvík těžce onemocněl. Po uzdravení vyhlásil křížovou výpravu a o čtyři roky později s vojskem odplul do Egypta. Po počátečním úspěchu však skončila výprava katastrofou a sám král, nemocen a zesláblý, upadl do zajetí. Osvobozen byl až výměnou za křižáky obsazené město Damiettu a výkupné. Poté nějaký čas pobýval ve Svaté zemi a v dubnu 1254 se i s rodinou a doprovodem vydal na cestu domů. Poznamenám strádáním a neúspěchem tažení začal vést pokorný život s ještě větším důrazem na zbožnost a službě církvi. V posledních letech vlády zavedl také několik mincovních reforem. Navzdory neúspěchu křížové výpravy, rozhodl se král zorganizovat další tažení. Tentokrát zamířil s vojskem do afrického Tunisu. Výsledek byl ještě tragičtější: zemřel králův syn Jan Tristan a zakrátko i sám Ludvík. Do Francie se pak vrátila jen hrstka křižáků, kteří přežili nakažlivé nemoci i útrapy cestování.
