Jáchymovské tolary, vzniklé v době provozování zdejší mincovny v režii rodu Šliků z Pasounu (1520–1528), patří mezi nejvýznamnější české ražby 16. století. Právním základem k jejich vzniku se stalo usnesení českého zemského sněmu z 9. ledna 1520, kterým byla povolena monetarizace krušnohorského stříbra. Intenzivní těžba tohoto kovu byla v okolí dnešního Jáchymova zahájena již roku 1516. Podle zemských zákonů náležel podíl na těžbě českému králi, tím však byl nezletilý Ludvík Jagellonský (nar. 1506).
Pro králova hlavního poručníka Maxmiliána I. byly důležitější zájmy jihoněmeckých bankovních domů, jichž byl sám velkým dlužníkem. Značná část nově vytěženého (a nezdaněného) českého stříbra byla proto v rozporu se zemskými zákony vyvážena za hranice do mezinárodní obchodní sítě s drahými kovy, čemuž se česká zemská vláda snažila v letech 1517–1518 marně zamezit. Zásadní změnu přinesla až císařova smrt roku 1517, kdy na evropské politické scéně došlo k přerozdělování sfér mocenského vlivu. Exportéři jáchymovského stříbra, pokud se chtěli vyhnout právním problémům, museli začít vyjednávat o nových vývozních podmínkách a akceptovat základní pravidlo, podle kterého se z Čech nesměl vyvážet hutní drahý kov, ale mince ano. Při monetarizaci bylo totiž možné vytěžené stříbro zdanit. Z praktických důvodů však čeští stavové netrvali na tom, aby bylo jáchymovské stříbro dodáváno do vládní mincovny v Kutné Hoře, ale souhlasili se zřízením nové ražebny v Jáchymově. Z třetiny stříbra měly být vyráběny dosavadní vládní mince (pražské groše), ze dvou třetin velké stříbrné ražby nového typu o vysoké ryzosti, metrologicky shodné s tzv. zlatníkovými groši sousedního Saska. Důvodem byla skutečnost, že od roku 1520 směřovala většina vyváženého stříbra do Saska, a to jako forma splátek zahraničních investic do jáchymovského důlního podnikání a výplata podnikatelského zisku. Sjednocení hmotnosti a ryzosti nových českých mincí (kterým se podle místa původu začalo říkat "Joachimstalery", zkráceně "tolary") se saskými normami bylo výhodné proto, že dodávky z Čech na hlavní trh s drahými kovy v saském Lipsku bylo možné ihned integrovat do širší obchodní sítě, směřující jak na severovýchod (přes baltskou obchodní síť do Ruska), tak na severozápad (především Nizozemí a Skandinávie).
Vzhledem k jednoznačně exportnímu charakteru jáchymovského důlního podnikání byla většina tehdy vytěženého stříbra zpracována do podoby ražených tolarů, neboť to byla fakticky jediná možnost, jak stříbro z Čech legálně vyvézt. Tímto způsobem bylo za hranice v letech 1520– 1528 vyvezeno několik milionů šlikovských tolarů. Většina z nich však byla následně použita jako vstupní surovina (stříbro) pro výrobu běžných mincí jiných panovníků. Dnes jsou proto šlikovské tolary velmi vzácné.
Replika představuje z hlediska vývojového nejmladší a po výtvarné stránce nejzdařilejší typ jáchymovského tolaru. V této podobě byl ražen v letech 1526-1528 se jménem dvou českých králů (Ludvíka Jagellonského a Ferdinanda I. Habsburského).
Prof. PhDr. Petr Vorel, CSc.
