Alžběta Lucemburská (28. 2. 1409 - 19. 12. 1442) – manželka českého, uherského a německého krále Albrechta II. Habsburského. Jejími rodiči byli Zikmund Lucemburský a jeho druhá žena Barbora Cellská, prarodiči z otcovy strany pak Karel IV. a Alžběta Pomořanská.
Alžbětu už ve dvou letech zasnoubili s Albrechtem Habsburským, který byl o dvanáct let starší. Svatba se konala 19. dubna 1422 ve Vídni a o rok později prohlásil Zikmund Albrechta svým nástupcem. S Albrechtem měla Alžběta čtyři děti, dva syny a dvě dcery, poslední Ladislav se narodil až po otcově smrti, proto vešel do dějin s přídomkem Pohrobek. Matka se snažila zajistit synovi uherský trůn, a tak ho nechala korunovat svatoštěpánskou korunou už v době, kdy mu byly teprve tři měsíce. Většina uherských šlechticů však měla o panovníkovi jiné představy a za hlavu státu si zvolila polského Vladislava III. Jagellonského (Vladislav zvaný Varnenčik). Ten však v roce 1444 zemřel a trůn se uvolnil pro Ladislava, kterého v době jeho nezletilosti zastupoval János Hunyady.
Českým králem byl Ladislav uznán až v roce 1453. To už byla ale jeho matka více než deset let po smrti. Roli správce české země vykonával v době královy nezletilosti Jiří z Poděbrad.
