Edvard Beneš se stal prezidentem Československa 18. prosince 1935, když jeho předchůdce Tomáš Garrigue Masaryk několik dnů předtím ze zdravotních důvodů abdikoval. Benešovu politickou kariéru silně ovlivnil nástup nacistů v sousedním Německu. Krize kolem sudetoněmeckého problému vyústila až k mnichovské konferenci v září 1938 a odstoupení opevněného pohraničí Německu. Beneš brzy po přijetí diktátu odletěl do Londýna, a pak do USA, kde krátce přednášel na univerzitě v Chicagu. V březnu 1939, po úplném rozbití Československa a jeho obsazení německými vojsky, se vrátil zpět do Londýna, kde se stal hlavním představitelem zahraničního odboje na západě.

Edvard Beneš je v evropském kontextu vnímán kontroverzně. Předmětem debaty jsou především zákony, na jejichž základě byl konfiskován majetek sudetských Němců, Maďarů a dalších nepřátel státu, a které vedly až k nucenému odsunu německých obyvatel z Československa. Vytýkán mu také bývá až příliš vstřícný postoj ke Stalinovi a nerozhodnost v únoru 1948, čímž usnadnil komunistům převzetí moci v Československu.

Na druhé straně je třeba vzít v úvahu, že Beneš byl ve své politické kariéře vystavován mezním situacím, u nichž často neexistovalo dobré řešení a kde rozhodující směr stejně udávaly velmoci. Druhý československý prezident abdikoval 7. června 1948, 3. září téhož roku v Sezimově Ústí zemřel. Jeho nástupcem se stal Klement Gottwald.