Ludvík Jagellonský - (1. 7. 1506 – 29. 8. 1526) – český a uherský král. Čelil turecké invazi do Evropy. V prohrané bitvě u Moháče sám přišel o život. Ludvík Jagellonský byl synem Vladislava II. Jagellonského a jeho ženy Anny de Candale (psaná také Anne de Foix-Candale), která ovšem narození syna přežila jen o několik týdnů.

Za krále uherského byl Ludvík korunován už v roce 1508 a o rok později i za krále českého. Nemocný Vladislav tak chtěl synovi v předstihu zajistit trůn. Když v roce 1516 zemřel, ujal se opatrovnictví nezletilého následníka jeho strýc Zikmund I. Starý, který byl polským králem a litevským velkoknížetem.

Za vlády Jagellonců došlo k oslabení královské autority v Uhrách a zejména v Čechách, kde soupeření oligarchů přivedlo zemi na pokraj občanské války. Ludvík byl pro funkci hlavy státu povahově přece jen lépe vybavený než jeho mírný a nerozhodný otec. V roce 1521 se oženil s dcerou španělského krále Filipa I. Marií a následujícího roku se vydal do Čech, aby umravnil rozhádanou šlechtu, zbavil ji nadbytečných pravomocí a obnovil v zemi pořádek. Situace se uklidnila jen na krátkou dobu, po králově návratu do Budína v Čechách opět vypukly rozbroje.

Brzy musel Ludvík čelit mnohem horší hrozbě. A tou byl vpád Turků do Evropy. Ludvík, kterému se od evropských vládců dostalo jen malé podpory, se s tureckou přesilou utkal v bitvě u Moháče. Po prohraném boji sám zahynul v okolních bažinách, když se před vojáky sultána Sulejmana I. pokoušel uniknout. Ludvík byl posledním Jagelloncem na českém a uherském trůně. Jeho skon předznamenal nástup dynastie Habsburků.