Boleslav II. Pobožný (asi 932 – 7. 2. 999) – český kníže z dynastie Přemyslovců. Zasloužil se o vznik pražského biskupství a prvních křesťanských klášterů na českém území.
O místu a datu narození Boleslava II. se nedochovaly žádné věrohodné informace. Do čela státu nastoupil po smrti otce Boleslava I. zvaného Ukrutného, po němž zdědil rozsáhlá území. Hranice českého státu zpočátku dále úspěšně rozšiřoval. Na severu se opíral o spojenectví s polským knížetem Měškem, který pojal za manželku Boleslavovu sestru Doubravku. Po její smrti vztahy mezi sousedy ochladly a dále se zhoršily po nástupu ambiciózního Boleslava Chrabrého na polský trůn. Český kníže se musel vzdát Slezska a části polského území. Na východě pak ztratil moc nad částí Podněstří, které obsadil Vladimír Kyjevský.
Boleslav II. byl velmi nakloněn církvi a staral se o její šíření. V roce 973 založil pražské biskupství, čímž pozvedl svoji prestiž na domácí i mezinárodní politické scéně. Prvním pražským biskupem se stal saský mnich Dětmar, kterého později nahradil Slavníkovec Vojtěch (po násilné smrti na misii v Prusku byl vyhlášený za svatého).
Za vlády Boleslava II. začaly vznikat křesťanské kláštery. První z nich byl postaven na Pražském hradě a jeho abatyší se stala Boleslavova sestra Mlada. Dalším byl benediktinský klášter v Břevnově a klášter svatého Jana Křtitele na vltavském Ostrově svatého Kiliána.
Za jeho panování se razily české denáry (denáry Boleslava II.), které vycházely z mince anglosaského krále Ethelreda II.
Čtyři roky před Boleslavovou smrtí vyvraždili Přemyslovci rod Slavníkovců, se kterými se dostali do sporu. Kníže Boleslav II. je pochován v bazilice svatého Jiří na Pražském hradě.