Karlův most – je nejstarším pražským mostem a světově proslulou architektonickou památkou. Jeho základní kámen položil v roce 1357 sám král Karel IV. Původně nazývaný Pražský, či Kamenný začal být nazýván jako Karlův až kolem roku 1870.
Nejstarší, nejkrásnější, magický. To jsou přívlastky, které se pojí s pražským Karlovým mostem. Postaven byl na místě románského Juditina mostu, jenž byl pojmenován podle manželky krále Vladislava II. Původní most strhla v roce 1342 rozvodněná Vltava. Některé jeho části jsou patrné dodnes, například románský reliéf v interiéru menší malostranské mostecké věže.
Základní kámen nového kamenného mostu položil Karel IV. dne 9. července 1357 v 5 hodin a 31 minut. Datum i přesný čas (konjunkce Slunce se Saturnem) vypočítal dvorní astrolog. Zajímavostí je, že čísla zapsaná za sebou a přenesená do grafické podoby, se zobrazí jako pyramida s devítkou na vrcholu. Zbudování mostu se ujala huť stavitele Petra Parléře, který se jeho dokončení, stejně jako král, nedočkal. Stavba byla totiž zcela završena až v roce 1402.
Most podpírá šestnáct oblouků, na délku měří 515,76 m, jeho největší šířka činí 9,5 m. Dnes ho zdobí jedenatřicet soch a sousoší. V minulosti byl most několikrát těžce poničen, trpěl povodněmi i vojenskými konflikty. K jednomu z nejtěžších poškození došlo v roce 1890, kdy mohutná náplava dřeva zbořila dva pilíře a tři klenby.
Karlův most spojuje Staré Město s Malou Stranou.
Od roku 1883 přes něj cestující převážela koňská dráha, ta byla v roce 1905 nahrazena elektrickou dráhou. Aby trolejové vedení nerušilo vzhled historicky atraktivního místa, vymyslel geniální český vynálezce v oboru elektrotechniky František Křižík spodní napájení elektrických vozů. Po třech letech byl nicméně tramvajový provoz zrušen, protože most přejížděním relativně těžkých vozů trpěl. Krátce fungovala ještě doprava autobusová, ta však byla v roce 1909 ze stejných důvodů též zrušena. Autobusy se na most vrátily až v roce 1932, od roku 1965 slouží Karlův most pouze pro pěší.
STAROMĚSTSKÁ MOSTECKÁ VĚŽ
Staroměstská mostecká věž je jednou z nejkrásnějších staveb
české, ale taky evropské vrcholné gotiky, a zároveň se jedná o
vynikající ukázku propojení funkčnosti s vrcholným estetickým
přístupem. Věž je proslulá především ojedinělou, velmi realisticky
pojatou, plastickou výzdobou, mezi níž dominují plastiky iniciátorů
stavby věže. S výstavbou bylo započato současně s budováním mostu,
tedy roku 1357, a dokončena byla patrně kolem roku 1380. Stavbu
provedla podle návrhů P. Parléře jeho huť, pracující v té době kromě
mostu na celé řadě dalších staveb v Praze. Věž byla v průběhu
staletí mnohokrát poškozena (např v roce 1648 či 1848) a tak v
letech 1874 - 1878 provedl architekt Josef Mocker její celkovou
restauraci. Tehdy taky dostala dnešní střechu a v roce 1877 malíř
Petr Maixner restauroval a domaloval v průjezdu brány původní
gotické malby. Věž má tvar dvoupatrového hranolu s cimbuřím a
vysokou stanovou, břidlicí krytou, střechou. Na jižní straně se
nachází hranolovitý přístavek se schodištěm a vlastní střechou, kudy
vede vstup do pater věže, a který je zakončen groteskní postavou
věžníka z poloviny 15. století. Přízemí věže, které tvoří v celé
šíři brána s gotickými oblouky a specificky síťovým obrazcem klenby
v průjezdu, je na východní straně, směrem ke Křížovnickému náměstí,
zdobeno freskami Veraikonu s anděly, obrazem lazebnice, emblémy
ledňáčka ve věnci a nad obloukem pásem znaků zemí Koruny české a
Měst pražských. Zobrazení ledňáčka najdeme na věži ještě několikrát.
Byl to znak cechu pražských lazebníků a lazebnic, z nichž jedna,
Zuzana, se podle pověsti těšila velké přízni krále Václava IV. (1378
- 1419), jemuž pomohla nepozorovaně utéct z vltavské lázně a tak mu
vrátila svobodu, kterou ztratil, když v důsledku vzpoury českého
panstva upadl do jejich zajetí. V prvním patře jsou sochy budovatelů
věže, králů Karla IV. (1346 - 1378) a Václava IV.
Uprostřed, mezi oběma postavami, je umístěna socha svatého Víta,
patrona mostu, po jehož obou stranách jsou znaky Svaté říše římské a
Českého království. Nad svatým Vítem se nachází znak plamenné
Svatováclavské orlice. Po stranách soch obou panovníiků jsou znaky
Starého Města pražského a Markrabství moravského. Výzdoba druhého
patra je tvořena sochami svatého Vojtěcha a Zikmunda, patronů
Českého království. Na nárožích věže jsou figurální konzoly s
postavami milenců, představující jednou jeptišku s vojákem a podruhé
s žákem. Podobným způsobem byla zdobena i západní strana, tedy
směrem k mostu, ale v roce 1648 švédské dělostřelectvo při útoku na
Staré Město pražské tuto výzdobu tak poničilo, že bylo nutno ji
odstranit. Dnes je tu jen deska Jana Křtitele od Spinettiho z let
1650 - 1653 s nápisem oslavujícím hrdinství pražských měšťanů při
obléhání města švédskými vojsky. Další deska, zobrazující opravu
mostu po povodni v roce 1784, se nachází na boku věže směrem ke
klášteru křižovníků.Vnitřek věže tvoří dvě patra, z nichž každé má
jednu místnost opatřenou trámovým stropem.Tyto místnosti byly,
podobně jako sklepy umístěné pod dlažbou průjezdu věže, používány v
minulosti jako vězení pro dlužníky.
V roce 1621 byla Staroměstská mostecká věž opatřena hrůznou
výzdobou, kterou tvořilo dvanáct hlav pánů, popravených za účast ve
stavovském povstání proti Habsburkům v letech 1618 - 1620. Šest jich
bylo umístěno na západním a šest na východním ochozu věže.
Odstraněny byly až v roce 1631.
MALOSTRANSKÉ MOSTECKÉ VĚŽE
Karlův most ústí do oblouku Malostranských mosteckých věží, kudy se
vstupuje na Malou Stranu. Nižší věž má románský původ a je zbytkem
opevnění levé strany města z 2. čtvrtiny 12. století a stála zde
tedy dříve, než byl postaven Juditin most. V roce 1591 byla věž
renesančně upravena a z této doby se zachovaly ozdobné štíty a
zbytky rustikované omítky, dále pak tvar oken a portálu. Na východní
straně věže je v prvním patře osazen opukový relief, který je
ukázkou vynikající úrovně románského sochařství v Čechách ve 12.
století. Relief znázorňuje dvě osoby v životní velikosti. Vlevo je
postava klečícího mladíka a vpravo torso postavy sedící na trůně.
Vstup do věže je z chodby domu čp. 56, bývalé celnice z roku 1591, v
níž sídlil úřad mostu Pražského a solní úřad císařský. Vnitřek věže
tvoří přízemí a tři patra, jež jsou spojena dřevěným schodištěm.
Každé patro má jednu místnost. V místech, kde končí schodiště, je
vchod na oblouk brány, kudy se dá přejít do vedlejší věže. Brána
mezi věžemi má tvar dvou gotických rovnoběžných hrotitých arkád a na
horním okraji je opatřena cimbuřím. Plochy brány jsou zdobeny znaky.
Směrem na most jsou to znaky lva lucemburského, lva českého a orlice
moravské, pod nimi je dvakrát znak Starého Města pražského. Na
straně druhé, směrem k Malé Straně, je znak Vratislavi, český lev a
znak Dolní Lužice, pod nimi jsou znaky Starého a Menšího Města
pražského. Vyšší mostní věž je nejmladší stavební částí mostu.
Stavěna byla od roku 1464 a její stavbu financoval český král Jiří z
Poděbrad (1458 - 1471). Věž má hranolový tvar, na čelných stranách
přizdobený výklenky s baldachýnovitými stříškami. Zde měla být
nejspíš provedena sochařská výzdoba, ale nestalo se tak. Věž
architektonicky navazuje na Staroměstskou mosteckou věž. Do dnešní
podoby byla upravena Josefem Mockerem v letech 1879 -1883.
Karlův most byl vždy místem, k němuž se upírala fantazie umělců
všeho druhu a také lidová slovesnost mu věnovala mnoho místa ve
svých pověstech a zkazkách. Nejslavnější pověstí je ta o zázračném
meči. Někde ve zdivu je zazděn Bruncvíkův zázračný meč, nikdo však
neví kde. Ale až jednou bude české zemi nejhůř, vyjede prý svatý
Václav v čele blanických rytířů své zemi na pomoc a tehdy na Karlově
mostě jeho kůň klopýtne o kámen, ten se vyvrátí a pod ním se objeví
slavný Bruncvíkův meč. Svatý Václav jej vytasí a zvolá: "Všem
nepřátelům země České hlavy dolů!". A od té doby bude v Čechách klid
a mír už navždy.
KAREL IV.
Karel IV. (14. května 1316 Praha – 29. listopadu 1378 Praha) byl
jedenáctý český král (jako Karel I. – 1346–1378), lombardský král
(1355), římský král (1346–1355) a císař (1355–1378), arelátský král
(1365) a hrabě lucemburský (1346 – 1353) z dynastie Lucemburků.
Karel IV., křtěný jménem Václav, byl synem Elišky Přemyslovny a Jana
Lucemburského. Jako dítě pobýval na francouzském královském dvoru u
svého kmotra, jímž byl jeho strýc, francouzský král Karel IV. Sličný
(1322–1328). Zde se oženil s Blankou z Valois. V Paříži získal
rozsáhlé vzdělání: budoucí císař uměl německy, francouzsky, latinsky
a italsky (česky se znovu naučil až po svém návratu do země roku
1333). Jeho učitelem byl Pierre de Rosieres (pozdější papež Klement
VI.). Českým králem se Karel stal smrtí svého otce 26. srpna 1346.
Praha se stala Karlovým sídelním městem, bylo založeno Nové Město
pražské (8. března 1348) a byl postaven i nový pražský kamenný most
(1357-1400), který dnes nese název Karlův most. Karel IV. založil
10. června 1348 hrad Karlštejn pro uložení říšských korunovačních
klenotů. 5. dubna 1355 byl Karel v Římě korunován římským císařem.
Jeho oficiální titul byl latinský a zněl takto: Karolus Quartus
divina favente clemencia Romanorum imperator semper augustus et
Boemie rex.
