Václav Thám (26. 10. 1765 – kolem roku 1816) – český dramatik, básník, překladatel, redaktor a herec. Výrazná postava českého národního obrození.

Celým jménem Jan Šimon Václav Thám se narodil v Praze. Už v necelých sedmnácti letech se stal magistrem filozofie. V roce 1783 nastoupil jako úředník k pražské policii, ale zhruba po šesti letech byl propuštěn. Důvodem byl pravděpodobně jeho vstřícný vztah k alkoholu, s nímž měl problémy i v pozdějších letech. V roce 1785 spolu s dalšími autory připravil dvoudílný almanach Básně v řeči vázané, k němuž napsal předmluvu. Skupina, označovaná jako Thámovci, chtěla touto sbírkou poukázat, že čeština je schopna vyjádřit i náročnou poezii, jakou do té doby čtenáři znali převážně z německé literatury.

Václav Thám se velmi zajímal o divadlo, ať už jako překladatel her, dramaturg, režisér, či herec. Sám napsal přes padesát divadelních her. Inicioval založení vlasteneckého divadla zvaného Bouda, které stávalo v prostoru dnešního Václavského náměstí. Po jeho zrušení (divadlo se zadlužilo) působil krátce jako režisér v Divadle u Hybernů a pak s různými kočovnými společnosti cestoval po městech rakouského císařství. Stopa Václava Tháma se ztrácí v Haliči, kam se údajně vypravil, aby se usmířil se svojí churavějící manželkou, herečkou jiné kočovné divadelní společnosti.

Jedna z verzí legendy vypráví, že našel už jen její hrob, na němž vyčerpáním zemřel. Neklidný Thámův život inspiroval Aloise Jiráska k napsání románu F. L. Věk.