Kníže Pribina – vládce slovanských kmenů na území dnešního jihozápadního Slovenska. Nitranský a poté blatenský kníže.

Datum Pribinova narození není známo, ani nebylo prokázáno, ke kterému z tehdejších rodů náležel. Jisté je, že do roku 833, kdy ho napadl a z trůnu sesadil velkomoravský kníže Mojmír I., vystupoval jako vládce nitranského knížectví.

Pribina uchovával dobré vztahy s Východofranskou říší a toleroval na svém území franské křesťanské misie. Byť sám byl pohanem, nechal v Nitře postavit první kostel, který vysvětil salcburský arcibiskup Adalram.

Po Mojmírově ozbrojené intervenci se Pribina uchýlil k Frankům. Azyl mu poskytl hrabě Ratbod, který sídlil v Tullnu a spravoval avarskou a korutanskou marku, patřící do Východofranské říše. Na příkaz krále Ludvíka Němce se Pribina nechal pokřtít a poté dostal pod svou správu část Panonie. V bažinatém prostředí u řeky Zaly si postavil hrad Mosapurk (Blatnohrad, stál v blízkosti dnešní maďarské obce Zalavár), odkud vládl blatenskému knížectví. Pribina dále udržoval spojenectví s Východofranskou říší, což ale Moravané považovali za hrozbu, jelikož byli s franským králem Ludvíkem II. Němcem ve válečném stavu. Druhý velkomoravský kníže Rastislav, zřejmě i z tohoto důvodu, napadl Pribinu a na uvolněné místo dosadil jeho syna Kocela. Předpokládá se, že Pribina v boji zahynul. V roce 1989 byla v Košicích odhalena jeho 6,6 metru vysoká bronzová socha.