Mince se vydávají při zachování stejného obrazu ve
dvojím provedení ražby . V klasickém běžném provedení a ve zvláštním
špičkovém provedení tzv. proof. Mince kvality proof se od běžné mince
liší v povrchové úpravě. Zatímco u běžné kvality je mincovní pole i
reliéf leštěn stejně, u mincí proof je mincovní pole vyleštěno do
vysokého lesku a reliéf je matován.
Obě mince v běžném i proofovém provedení jsou raženy ze stejné slitiny
obsahující 900 dílů stříbra a 100 dílů mědi. Hrubá hmotnost mincí
je 13 g, průměr 31 mm a síle 2,25 mm. Obdobně jako u každé jiné ražby
mincí jsou i u těchto povoleny odchylky nahoru i dolu u obou provedení
stejně. U hmotnosti se jedná o 0,13 g , u průměru je to 0,1 mm , v síle
0,l5 mm a v obsahu stříbra 0,5 % . Hrana mincí je u obou provedení rozdílná.
U běžného je vroubkovaná, u mincí proof je hladká.
Obrazové řešení je zcela nové, moderní. Na lícní straně dominuje
stylizovaný velký státní znak České republiky. Název státu "ČESKÁ
REPUBLIKA" je v neuzavřeném opisu nad státním znakem. Ve dvou řádcích
pod státním znakem je umístěno označení nominální hodnoty 200 Kč a ročník
ražby 1995. Mezi písmenem "Č" ve slově Česká a drápy slezské
orlice ve státním znaku České republiky je umístěna značka mincovny,
, která dvousetkorunu razila. Ústředním motivem rubové strany je stylizovaný
portrét Pavla Josefa Šafaříka v netradičním řešení v tříčtvrtečním
profilu. Razantní,expresivně emotivní modelace hlavy P.J. Šafaříka, ve
fyziognomii inspirovaná dobovými vyobrazeními tohoto vědce a básníka, přesahuje
dokumentaristicky popisné interpretování jeho zjevu a tak jej přibližuje
představě našich současníků. Nad portrétem je v neuzavřeném opisu jméno
" PAVEL JOSEF ŠAFAŘÍK " a pod portrétem je umístěn letopočet
" 1795 - 1995 " rovněž v neuzavřeném kruhu. Autorem návrhu
mince je magistr umění Petr Horák. Iniciály jeho jména "PH"
jsou umístěny při pravé straně portrétu. Mince byla ražena v České
mincovně v Jablonci nad Nisou.
Ke každé minci se zdarma přikládá tzv. katalogová karta pohlednicového formátu v barvě tmavě béžové. Mince jsou zobrazeny stříbrně s plastickým reliéfem, provedení je technikou tzv. suché pečeti. Text je dvojjazyčný v češtině a angličtině.
200. výročí narození Pavla Josefa Šafaříka
Pamětní mince 200. výročí narození Pavla Josefa Šafaříka byla zařazena
v posledním federálním plánu emise pamětních mincí jako slovenské téma,
neboť Šafařík se narodil 13. 5. 1795 v Kobeliaronu na Slovensku.
Podstatnou část svého života však prožil v Praze a dlouhá léta také
působil jako ředitel gymnázia v srbském Novém Sadu. Jeho literární,
vědecké i společenské aktivity ovlivněné především Jungmannem a Palackým
nepochybně přerostly rámec Slovenska. Nebyl proto důvod k tomu, aby
pamětní mince k výročí jeho narození byla z emisního plánu vyřazena.
Pamětní mince ke stejnému výročí byla vydána i na Slovensku.
Šafaříkův otec, evangelický kněz, měl zřejmě o budoucnosti svého
syna jiné představy. Po studiích na evangelickém lyceu ve městě Kežmarok a
na univerzitě v Jeně se měl Šafařík syn původně stát též knězem. Službu
církvi však zaměnil za povolání učitele. V roce 1819 se stal ředitelem
gymnázia v Srbsku. Dvě předcházející léta prožil v Bratislavě, kde se mj.
seznámil s přáteli s Františkem Palackým. S ním i s dalšími českými a
slovenskými obrozenci udržoval kontakty i z Nového Sadu. V roce 1833 se
s výraznou morální i finanční podporou Palackého přestěhoval do Prahy, kde
působil jako redaktor Světozoru a Časopisu českého muzea, později jako
kustod i jako ředitel univerzitní knihovny. V pohnutém roce 1848 přednášel
jako profesor nově zřízené katedry slovenské filologie na pražské
univerzitě. Po roce se této funkce vzdal. Z jeho vědecké činnosti si
připomeňme práce Dějiny slovanského jazyka a literatury ve všech nářečích,
Slovanské starožitnosti a Slovanský národopis. Významná byla i jeho role
ve sporech o pravost rukopisů. Zpočátku patřil mezi ty, kteří se zastávali
autenticity Zelenohorského i Králodvorského rukopisu, později ale sám
jejich pravost zpochybnil. Šafařík zemřel v Praze v roce 1861. Konec jeho
života uplynul ve znamení těžké duševní choroby, která byla pravděpodobně
i příčinou jeho sebevražedného pokusu v roce 1860. Z tehdejšího řetězového
mostu skočil do Vltavy, byl však zachráněn a přežil.
Snad právě vědomí tragického konce vedlo autora vítězného návrhu na
pamětní minci MgA. Petra Horáka, učitele Střední uměleckoprůmyslové školy
v Jablonci nad Nisou, k výrazně expresivnímu pojetí Šafaříkova portrétu.
Komise ocenila mimo skutečnost, že modelace inspirovaná dobovými
vyobrazeními Šafaříka přesáhla dokumentaristicky popisnou interpretaci
podoby a přibližuje ji představám současníků. Na návrhu zaujala i nezvyklá
robustní stylizace heraldických zvířat na lícní straně. Horákův portrét
Šafaříka je mimo dřívější práce J. Harcuby prvním pokusem prorazit s jiným
než realistickým ztvárněním.
V soutěži, která byla
obeslána 15 návrhy a byla vyhodnocena dne 22. Listopadu 1994, obdržel
druhou cenu návrh Jiřího Harcuby. Jeden z mála portrétních profilů rovněž
zaujme expresivní modelací typickou pro Harcubovy portrétní návrhy na
mince z posledních let. Návrh však podle názoru některých členů komise
nedosáhl úrovně portrétu Jána Botto nebo Jana Evangelisty Purkyně.
Třetí cenu obdržel návrh Jiřího Věnečka, který je z trojice
oceněných návrhů nejrealističtější. Komise ocenila využití dobových prvků
oblečení a snahu po vyvážené kompozici lícní i rubové strany.
Pamětní mince, které byly raženy v jablonecké mincovně, byly
vydány do oběhu dne 26. 4. 1995.
