650. výročí založení pražského arcibiskupství a položení základního
kamene ke Katedrále sv. Víta
Ať chceme či
nechceme, odkaz nejslavnějšího českého krále a jednoho z nejvýznamnějších
evropských panovníků Karla IV. se neustále promítá i do naší současnosti.
Jednou z velmi významných událostí z doby jeho vlády byla založení
pražského arcibiskupství. Není úkolem této publikace hodnotit význam
povýšení pražského arcibiskupství na arcibiskupství z hlediska organizace
církve a vztahů mezi církví a státem. Skutečností však je, že Praha jako
sídelní město arcibiskupa dále nabyla na národním i evropském významu.
Karel IV. tak korunoval úspěchem snahy svých přemyslovských předků, kterým
poněkud vadila závislost české církve na německých hodnostářích.
Bude asi vhodné připomenout, že prvním českým
arcibiskupem se stal Arnošt z Pardubic, blízký přítel a rádce Karla IV.,
od jehož úmrtí uplynulo v roce vydání mince 630 let. Zevním výrazem
z hlediska státu i církve významného aktu se měla stát stavba mohutné
katedrály na Pražském hradě, budoucího duchovního stánku hlavy české
církve. Jejím prvním stavitelem byl Matyáš z Arrasu a po jeho smrti padla
šťastná Karlova volba na mladého stavitele a sochaře Petra Parléře, který
se velmi významně zapsal do dějin pražské architektury nejen stavbou
zmíněné katedrály (jeho význam připomněla pamětní mince vydaná v roce
1979). Umístěním hrobek českých panovníků a církevních hodnostářů do
katedrály z ní Karel IV. učinil národní památník. Výběru obou témat pro
vydání společné pamětní mince se proto nelze divit.
Soutěž byla vyhodnocena v listopadu 1993. Byla obeslána 26 podáními.
Komise při posuzování konstatovala dobrou úroveň soutěže, o čemž svědčí i
poměrně velké množství udělených odměn. Do třetího kola soutěže postoupily
tři návrhy aspirující na udělení cen a na doporučení k realizaci.
K obojímu, - udělení I. ceny i doporučení k realizaci – byl vybrán návrh
č. 18 především pro „myšlenkovou jasnost a plastickou jadrnost kompozice
užitých symbolů“.
Po otevření obálek komise
konstatovala, že autorkou návrhu je Jarmila Truhlíková – Spěváková a že
autory návrhů, které obdržely II. a III. cenu, jsou Vladimír Oppl a
Ladislav Kozák. Jak vyplývá z citace zápisu, návrh Jarmily Truhlíkové –
Spěvákové dostal před dalšími dvěma návrhy přednost především pro svou
jednoduchost a srozumitelnost. Zvítězil šťastnější nápad, který více
vyjadřuje monumentálnost zobrazeného skvostu, neboť i oba další ocenění
medailéři použili na svých návrzích podobné prvky jako autorka vítězného
návrhu. Jejich výsledky však nebyly tak přesvědčivé.
S výběrem komise vyslovili svůj souhlas i zástupci arcibiskupství, kteří
se jednání zúčastnili s hlasem poradním. Autorka zřejmě podvědomě dala
kompozicí návrhu mince najevo, že pro český národ jsou štíhlé věže
katedrály tyčící se nad Prahou jako symbol dominující a že výročí položení
základního kamene katedrály má do určité míry přednost před výročím vzniku
církevního úřadu. Oba prvky však nelze, zejména v souvislosti s dobou
Karla IV., v žádném případě pojímat izolovaně. Spory o vlastnictví
katedrály byly ještě daleko a nikoho v době posuzování návrhů nenapadlo,
jak bude celý problém později medializován a politizován. Autorka návrhu
se svým pověstným citem pro detail dokázala zachytit i bohatost gotických
ozdob pro pražskou katedrálu typických. Není bez zajímavosti, že tato
pamětní mince patří i mezi obchodně nejúspěšnější a že je vyhledávána
zejména ve špičkové kvalitě.
Mince byla ražena ve
Vídni a podle vyjádření medailérů vídeňské mincovny patřila mezi ty
zajímavější, na nichž se pracuje dobře. Byla vydána do oběhu 20. 4. 1994.
Katedrála sv. Víta
Roku 1344 Karel IV., tehdy ještě kralevic a markrabě moravský, pokládá s dlouholetým přítelem, Arnoštem z Pardubic, a se svým otcem, Janem Lucemburským, základní kámen katedrále sv. Víta v souvislosti povýšení pražského biskupství na arcibiskupství. Hlavními architekty byli Matyáš z Arrasu a později Petr Parléř. Je to trojlodní katedrála s příčnou lodí, ochozem a věncem kaplí. Nejvýznamější z nich je kaple sv. Václava postavená nad jeho hrobem. Velká neboli zvonová věž 99,5 metrů vysoká byla založena Parléřem, avšak dokončena až roku 1554 a roku 1770 opatřena barokní bání. Západní část, průčelí s osmdesátimetrovými věžemi, byla přistavěna v 19. a 20. století podle projektu Josefa Mockera. Po jeho smrti (1899) převzal vedení Josip Plečnik. V září 1929 byla dokončena dostavba katedrály u příležitosti tisíciletí zavraždění svatého Václava. Mimo jiné slouží jako pokladnice českých korunovačních klenotů, mauzoleum králů a galerie jejich sochařských a malířských portrétů.
Obraz vytvořený podle plánů Josefa Krannera dokazuje, jak citlivě první
stavitel jednoty vnímal výjimečnost Parléřova díla. Velkou jižní věž chápal
jako jedinou dominantu dómu, kterou chtěl zachovat i po přístavbě. Proto
trojlodí pojal bez západních věží.
Návrh Josefa Mockera. Plány uznávaného stavitele zavrhli po jeho smrti
konzervativci.
(Oba snímky - repro z knihy Katedrála sv.Víta v Praze, Academia Praha 1994)
Prameny :
ČNB, sekce peněžní a platebního styku,
cs.wikipedia.org
